592. V této poušti samá jako vdova

V této poušti samá jako vdova

Bez manžela, dětí, souseda,

Stojí svadlá už a škaredá

Vedle cesty olše Durinkova;

Dva jsou strážci její, totiž sova

Na stromě se sem tam ohledá,

Pode stromem uzří medvěda

Ležeti zas bázeň poutníkova:

Hneli hlavou vrah ten, tať jej kluje,

Hneli nohou, tento ukousne,

Tak že trojí bídu okušuje;

Ale vyznám, že sem nešla k němu,

Nebo zblízka patřit na hnusné

Divadlo to nelze oku mému.