594. Zde též věže, jako obelisky,

Zde též věže, jako obelisky,

Byly z lidí živých staveny,

Čněly nad oblaky temeny,

Nižší verstvy nesly vyšších tisky;

Velikými potom sochořisky

Bývají zas dolů říceny,

V kterémž pádu semtam rozchvěny

Jejich hlavy, nohy, ruky, pysky;

Záleží pak vysoký ten trupel

Z pouhých poněmčilých Krainců,

Na něž vlastní krajan takto upěl:

Že prej téměř za odpuštění je

Musí prositi, kdo z našinců

U nich lásku k slavské řeči čije.