598. A ten tu co, Miloto! jest za dům,

A ten tu co, Miloto! jest za dům,

Jakových v něm lidí osádky,

Staven velikými nakládky

Rovně panským palácům a hradům;

Předce však si proti jeho smradům

Nos já krýti musím ve šátky? –

„S odpuštěním! to jsou Beňátky

Z Prahy, těmto v kořist dané čadům:

Čertoslavky pak co bez svobody

V nich jsou, byly děvky paphické,

A teď šijí pro peklo tu mody;“

Nechci slyšet dále, věc to stydká,

Dím, a na štěstí i básnické

Míry mé se tuto končí nitka.