6. Jdu první jarní den tiše světit k lesu,

Jdu první jarní den tiše světit k lesu,

je skoro soumrak již a volají se ptáci.

– Poslední suchý list na mech vlhký snesu,

děl vítr u sebe a huláká při práci.

Však duby nechápou, habry nerozumí,

ryšavé chocholy se kymácí a chřestí.

Jde večer mlhavý, lesy vstříc mu šumí,

kos zpívá unyle o lásky těžkém štěstí.

A břízky, ořeší pro snubní dny roucha

již mají v poupatech a důvěřivě stojí.

Již v plném potoku zbojnický proud šplouchá.

Sám stojím na lávce. Sám s novou silou svojí.