6. Již i ve snách hrůzou navštěvují

Již i ve snách hrůzou navštěvují

Mne i sami strašní živlové!

Náramní mne brzo ohňové,

Jakby světy plály, ožehují;

Brzo hladoví zas rozšklebují

Na mne hrozné jícny proudové;

Nebo mnou zas draví vichrové,

An se oblak chytám, kotoučují.

Ondy sním, že práchním v hrobě tmavém,

Na němž zkvetla míru olíva; –

Vet! tu ona v rouchu plápolavém!

Kleknouc na hrob, kvítky smutné sází,

Tudíž slzami je zalívá;

Já se pachtím sevřen – sen uchází.