6. – Jsem anarchista.

– Jak... cože... pane... což pak nevíte,

že takhle přece mluvit nesmíte

a tvářiti se jako nevinný?

Což myslíte, že nečtu noviny?

Vím... anarchie... co to znamená.

Jen zmatek, neřád, vraždu, dynamit.

To píše „Čas“ i „Čech“, to musí být.

Však ještě máme strážná ramena!

– Jsem anarchista.

– Nu, ano... ovšem... jsou i výjimky...

Je mezi námi rozdíl malinký.

Však náboženství, majetek a stát...

co chcete bez nich z lidstva udělat?

– Jsem anarchista.

– Ba, pravda, pravda... pracujte jen dál,

já chápu zcela ten váš ideál...

jsem také proti řádění těch slot...

však, račte... pardon... musím na záchod.