6. Když přijde čas, tu blahé símě

Když přijde čas, tu blahé símě

vrháme v kyprý země klín;

a do budoucna zbožně zříme,

kdy v plod je vzkřísí Hospodin.

Však nejen, co jest k pojedení –

i mnohý kvítek v půdu set,

by nepoutal nás chléb jen denní,

brž také jímal krásy hled.

I my dnes kladem zrnka přání

v rozkošný Tvojich jmenin ples,

a za jich zdar a požehnání

modlitbu šleme do nebes.

A nepřejem Ti pouze zdraví

a blahobyt a dlouhý věk;

brž i co krášlí jej a baví,

a co mu skytá lesk a vděk.

A tak se utěšeně zmáhej;

Tvé tělo zdrávo buď i duch;

a k obému Ti dopomáhej

vševládnoucí a dobrý Bůh!