6. Kol když hučí, kol když bouří

Kol když hučí, kol když bouří

Hbitý, mnohohlasný den:

Tu má duše v tajném spaní

Dřímá čaroplný sen.

Ale když noc hvězdorouchá

Černý stan rozprostře svůj,

Den když leží v tichém spaní:

Potom duch procitne můj.

Hvězdy vítám, staré známé,

S nimi vroucně mluvívám,

Jim své touhy, lásky slova,

Jim své tajné hoře lkám.

Ony mně, já jim rozumím;

Ale svět a jeho hluk

Nezná srdce mého mluvu,

Nezná tajnou mluvu – muk.