6. Políbení.

By Jan Slavomír Tomíček

Nehaň vroucí lásky políbení,

V něm se blaho mládí kolíbá;

Zdali kvítek čile nelibá

Květinečku něžném ve sklánění!

Věje vanot v tichoplesném chvění,

Pocelkami růži pohýbá;

Vesnou tvárnost země nelibá

V ruměnce se políbením mění.

Stojí jinoch – děvy skví se máje –

Oba láskou plní světové

Slovy chtějí srdce jevit ráje.

Nemáť ale ústa se vším chtěním,

Co jim v srdce dali bohové –

Řeknou sobě jedním políbením.