6. Znals tu mladou višeň v sadě

Znals tu mladou višeň v sadě

v bujném, sněžném květu; –

stlala na odiv svou krásu

užaslému světu.

Stávali jsme pod ní spolu

v zbožném žasu němi,

plnili svou duši štěstím,

kouzly jara všemi.

Při odchodu tvém v kraj cizí

v slední objímání,

duší, srdcem přituleni,

vzpomněli jsme na ni.

Snad ten její obraz čarný,

jenž v nás utkvěl ze dne ke dni,

ulehčil ti ve vzpomínce

krutý zápas slední.

A teď v lůno hrobu, hochu,

něha, kouzlo, krása

našich schůzek v stínu višně

rajský sen ti střásá.