60. Na sněhu černala se půlnoc,

Na sněhu černala se půlnoc,

kolkolem lesů strašil lem,

na hřbitov dolů zíral měsíc

jak z rakve mrtvý rubášem.

„Tak vidím tě, ty milý kraji,

kde miloval jsem, plakal, žil? –

Mně bylo jako prokletému,

jenž vraždu matky zavinil.

Ach, odešli jste na věky mně,

vše, co po vás, drazí, mám,

vzpomínat že, plakat mohu,

že váš hrob a nápis znám.“