60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,

Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,

Mnohý večer krásný probděli,

Ona lávka pod ní v jeteli,

Tam jsou ještě, těmť ji zříti přáno;

Jak tam nemá bohům býti lkáno,

Kde se proti sobě opřeli,

A co jeden srdcy udělí

Vzdorou jiných stromům bývá dáno.

A však blaze, kdo se volně vyhne

Tam, kde nebe válčí se zemí,

Kdož ho, padna v tísni obou, zdvihne?

Ticho tedy ztrátu lkavé zpěvy,

Snáze truchlý nářek oněmí,

Krotkost mírní samých bohů hněvy.