60. Svět a noc.

Černé roucho země, noci tmavá,

Podobnas ty světa životu;

Ještě zahalena v temnotu

Duše jeho, co zvěř pustin dravá.

Kvítka zavřen kalich, nevydává

Vůni bloudícímu vanotu;

Na rájovou slast a dobrotu

Ještě osud černou pečeť dává.

Ten lká, onen na přítele žehře,

Válka právem vraždí člověctvo,

Ten zde žebrá, onen tyje ve hře.

Tu je láska za kov lichý směnná,

K podvodu ten ssaje vědectvo,

Onen – ach, všeť hrůza bezejmenná.