600. Jedno se však předce divné zdálo

Jedno se však předce divné zdálo

Zraku očí mojích zřetelných,

To, že v těchto mukách pekelných

Žeň sem Slavských našla dosti málo;

Ne jak sardce mé by stranu bralo

Pleti mé jen z hnutí citelných,

Nebo lhání v duších beztělných

Není možno, by se nalezalo:

Jen pět padlo bělohlav mi v oči:

Pervá z Prahy, metla Křesťanů

Drahomíra, co sem přišla v koči;

Špinka bydlo, ruky houžva víže

Na zádech, té matky pohanů,

Jazykem pak skerze sklo med líže.