611. Posléze nás v koutě pekla čekal

Posléze nás v koutě pekla čekal

Cerber ještě s hlavou člověčí,

Měl být Chorvat podle nářečí,

Ačkoli už hlasem cuzým štěkal;

Vůkol sebe zubem vepře sekal,

A však sardce měl jen zaječí,

I nám k němu jdoucím zlořečí,

Že sám Pluto břechů těch se lekal:

Štípaly pak z jedné mouchy, švábi,

Bzdochy, seršně toho psohlavce,

Z druhé strany štíři, červi, žáby;

Bůh tě naprav, bídný Dugoniči!

Řeknu, a pak volám na správce,

By už zamknul peklo svými klíči.