612. Odpusť, že tak nedokonále sem

Odpusť, že tak nedokonále sem

Muky tyto vpletla ve Znělky,

A jen zlomky, částky, necelky,

Tobě psala, i to s velkým děsem:

Neráda dlím v pekle, s bídou, s Běsem,

Tuby musely být Spanělky,

Jenž, jak bojů s býky přátelky,

Dívají se na bolesti s plesem:

Můj duch posud často omdlévával,

Ale anjel ambrou v kalichu

Pokaždé mu posilnění dával;

Vstoupila sem do pekla jen k cíli

Tomu, aby naši bez hříchu,

Cuzinci pak bez výmluvy byli.