613. Když sme vyšli– ještě přede branou

Když sme vyšli– ještě přede branou

Vidím klečet starce slepého,

Vlasů bílých, roucha černého,

Potokem mu selzy k nohám kanou;

Bil se v persy, kořil s opykanou

Vinou skutku svého bludného,

Žel mi bylo jeho tklivého

Losu, i jdu k němu na zeptanou:

„Padam do nog, ja sem Polak Gliński“

Glinský? – hotujte se k odjezdu,

Dnes se končí byt váš nehostinský;

I hned sem ho k dceře jeho vzala

Odtudto, a vedla na hvězdu,

Která co voz pro nás tu už stála.