614. Tak hle známost krátkou ale jistou

Tak hle známost krátkou ale jistou

O těch světech sem ti podala,

Nediv se, že více poslala

Z nebe sem ti, nežli z pekla listů;

Ach, a mámli vyznat pravdu čistou,

Najvíc i z těch, jež sem opsala,

V peklo jen zlost Němců veštvala,

Těchto věčných Slávy ancikristů:

Nebo to se musí dáti Slávě,

Že lid její k Bohu náchylný,

Tichý, dobrý, při moudré je správě;

A když vtip můj rovné s rovným slípá,

Tak se mi zdá býti rozdílný

Němec a Slav, jako dub a lípa.