62. a. Kdy hvězdy táhnou zlatý kruh,

Kdy hvězdy táhnou zlatý kruh,

proč hledíš stále vzhůru, rci,

tak snivě okem toužebným

k těm dálným hvězdám do noci?

„Dvé očí tmavých touhu svou

vepsalo v bouřná ňadra mi,

a duše má teď ku hvězdám

vždy o nich mluví slzami.

Svou perutí se šine k nim

a na svůj se jich osud ptá,

zda zaleskne se na nebi,

či spadne v temno hvězda má.“