62. Mrakové.

Den třetí vzešel ve blesku,

I povelel Bůh v nebesku:

V tůň jednu vnikni velké moře,

A zem se vyjev na prostoře.

Šel rozkaz tento v důrazu,

I stála voda k rozkazu;

Leč vědouc ujmu svojí vlády

Stíž vedla na ty nové řády.

Ó Pane buď mně milostiv,

A v dřívější mne moci živ!

Dřív byla já jsem sama paní,

Teď půl jen země se mně klaní.

I slyší hvězdy tento žel,

A zármutkem lesk jejich tměl.

Leč Všemohoucí vodě s výší

Dal k odpovědi s blahou tíší:

Já učiním ti náhradu,

A dám ti zvláštní výsadu,

Tvé dcery ke mně vznésť se mohou;

Tak budeš zas vlásť nad oblohou.

Ó mračna rozenkyně vod,

Vám přán jest po blankytě chod.

Ó vezměte mne vzhůru s vámi,

Ať navštivím hvězd všechněch chrámy.