62. Převleky.

Jakouž radost moje duše cítí,

Zrnka vidouc v půdu vysetá;

Z nich se jarý outle vymetá

Klásek, bude veselo se chvíti.

A co milého mi v tobě zříti,

Housenečko rouškou odětá;

Skvělý motýl z ní již vylétá,

S kvítku spěje ku jinému kvítí.

Slastí temení se pramen nový,

Jaká z hory záře vysvitá?

Ticho, ticho, neruš radost slovy.

Vysoké vy, nebestrmé skály!

Pode vámi spadne rouška má,

Nad vás půjdu v onu modrou dáli.