63. Chrám.

Vím já jeden Boží chrám,

Vystavěl ho Pán Bůh sám,

Budova ta v číré kráse

Po nebesku lihotá se.

Leč ta krása pro oko

Ukryta jest hluboko;

Zbožilému jenom zraku

Zříť se dává za povlaku.

Základ chrámu pokora,

Věčná stavby opora;

Klíčnice jest blahosluchá

Ke vší pravdě chudost ducha.

Do svatého do bytu

Leje zář se s blankytu,

A z ní sladké hudby slavba,

Až se na ráj mění stavba.

Trojí loď v tom chrámu jest,

V nichžto zní tam Bohu čest,

Tak Bůh jestiť nápodoben,

Podstatou jsa trojosoben.

Víra v samém prostředu

Vyskýtá se pohledu;

Podlé s té a s oné strany

Náděj, láska mají stany.

Pro touhu však po nebi

Chrám se nejvíc velebí,

Ta co věž se spíná vzhůru,

V anjelů se tratíc kůru.

Domýšlí-liž tvůj se um,

Kde jest tento svatý dům?

Jest to duše Bohu služná,

K lidem družná, v cnosti mužná.

Blaze ten, v němž takový

Chrám se Boží hotoví!

V nevýslovném druhdy lesku

Zářiť bude na nebesku.