64. c. Na hřbitově u zdi v koutku,

Na hřbitově u zdi v koutku,

že si sami život vzali,

pod chatrným dřeva křížkem

oba je tu pochovali.

Bože můj, což umučeno,

zkřižováno srdce věrné,

palčivou než touhu schladí

chladnou hroudou země černé.

Než zakryje rouškou temno

svadlý život – svadlé květy,

nepoznány – neplakány,

věčně lidstva bludem klety!