64. Času krása.

Vyjdou z věků na svět milé něhy,

Strasti do blaha se promění;

Milovidné vzejde květení

I kde oupí kraje pode sněhy.

A kde divoké si koná běhy,

Zkrotne tygr ve svém zuření;

Bůh se snese v blahém záření,

K rájům prolomí on skalné břehy.

Vyplní se, co teď v nedostatku,

Oko budou vábiť světové

Čistí, jasní, beze všeho zmatku.

Nebeř ale krásu přítomnosti,

Nebeř volnost duchu: rájové

Z ní jen mohou vyjíť ony cnosti.