64. Růže.

By František Sušil

Nebes dítko, krásná růže,

Všeho kvítí královno,

Není srdce, které může

Nebýť tebe milovno.

Hvězdy na tě záři linou,

Slunko tebe přikájí,

Vzduch tě sladkou medovinou,

Luna rosou napájí.

Barva tvoje – roucho lásky,

Tvoje vůně – lásky řeč,

K obraně co k stráži krásky

Trní tobě skytá meč.

Sladký vánek ctí tvůj stánek,

Zdroj tě chová v obraze,

A ten slavík rozkochánek

Pohudá ti k oblaze.

Píseň lásky ve tvém lůně

Napořád se kolíbá,

Vše ti kvítí na tvém trůně

Kolena svá ohýbá.

I to nebe pozdě, skoro,

Když se na zem usmívá,

Ku příkazu lásky sporo

V roucho tvé se odívá.