64. V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí

V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí

k nám známí, příbuzní a přátelé,

a ku jmeninám Tobě štěstí přejí,

že zříti jest jen tváře veselé,

k svornému tomu, drahý otče, plesu

i já své nepatrné přání nesu.

A co Ti přeju? – Milostenky Hóry

co nejdražšího v lůně chovají,

nech Tobě, otče, od raničké zory

až do večera pozdna skytají.

A když noc tmavá Tvých se dotkne víček,

v svůj čarokraj nech uvodí Tě sníček.

A na jaře, když v krásu plnovnadnou

a v plesné roucho svět se odívá;

když pole, luka, sady, lesy mladnou,

a zpěvem ptactva vzduch se ozývá:

nech v tomto divotvorném krásot reji

i Tvoje smysly k mladu pookřejí.

A v letním vedru nech Tě háj svým stínem

a pramen libým tokem schlazuje;

nech jeseň sladkým ovocem a vínem

Tvá sprahlá ústa mile svlažuje.

Z těch, drahý otče, ve přírodě léků

nabývej síly v pokročilém věku.

I zimní čas, když venku led a sněhy,

milé Ti schystej doma večery,

kde v kamnech chřestí rudé ohňů šlehy,

a v jizbě vládnou pohádky a hry.

V tom domácnosti kruhu libém, prostém

vždy nejmilejším členem buď a hostem.

Hle časův rozměr, jak na zemi této,

i v věku člověčím zří duše má;

Tvůj minul máj; Tvé teď je právě léto;

i přijde jeseň, přijde zima Tvá;

kéž Všemouhoucí po vše doby stáří

Tě zdravou myslí, zdravým tělem daří!