65. Dlouho konám už, ne bez bolesti,

Dlouho konám už, ne bez bolesti,

Onu Sisyphovskou robotu,

Abych vidiny mé k životu

Aneb tento k oněm mohel vznesti;

Ale posud nelze bylo splesti

Ve svornou je oba jednotu,

Trou, ba lámají se v třeskotu,

Jako různých stromů ratolesti:

O svobodě, vlasti, národnosti

Obrazy mé dávno zmizeli

V nepříjemném prachu skutečnosti;

Jen vzor jeden jedinký mi časy

Spelnit na té zemi věděli,

Totiž lidské najpěknější krásy.