66. Poklad.

Hle ještě chodím po vlasti,

A vleku nohy ve strasti,

A hledám v rumech od hradů

Skvost starodávných pokladů.

Lid volá: jest to nerozum,

Vždyť nenalezneš leda rum;

Sám já to tytýž povídám,

Leč předce poklad vyhlídám.

Vždy pobádá mne náděje,

Že poklad se mi zaskvěje,

A proto hledám dál a dál,

Byť celý vesmír se mně smál.

Mně hradem, kdež ten poklad skryt,

Jest každý sprostý na vsi byt;

Skříň, jenž jej chová zamčený,

Jsou starci mně a stařeny.

Pojď lide, otevř komnatu

Svých perel a svých šarlatů,

Já z různých tvojich kamenů

Věž slávy tobě vyklenu.