66. Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,

Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,

Jakých v cizině snad nemnoho;

Chlouby pronárodu onoho,

Jenž má slávu jména, řeči, mravů;

Než kdo jest jim přednost dáti v stavu?

Aniž haňme chválou někoho!

Ačť bych já znal přece jednoho

Jenž jes, ale srdce všechněch Slávů:

Ty všech vděkyň spolu pěstoun, chovan,

Buď ti dána, tichý Genie,

Čest ta kterés jiným nabyl: Slovan;

Byť i vyschlo lože Vltavino,

Tvoje, dokud stane Slávie,

Jméno I * * vděčně bude jmíno.