67. Aj světluška čilá co smaragd na kvítku spočívá,

Aj světluška čilá co smaragd na kvítku spočívá,

A z růží na zeleň trávy přeletno sedá.

Takto pojí náděj s vroucnou přesličně se láskou,

A věčné se rodí světlo společně z obou.

Genus irritabile.

Propudliv prý poetův je rod!

Přísloví to přichází mně vhod,

I ta špetka popouzí mne k hněvu,

Nemám-liž já v sobě žílu zpěvů?