67. Píseň sirotků.

Předobrá matičko!

Škoda vás nastokrát,

Že jste se musela

Ze světa odebrat.

Což je smutno, těsno

V tom našem domečku,

Co vás do tmavého

Zavřeli hrobečku.

Jak jste vy se o nás

Matersky starala,

A nám od žádného

Ublížit nedala!

Nyní jsme šizeni

Od nelidských lidí;

A kdo jen kde může,

Vaše děti šidí.

Co počnem sirotci?

Vy v hrobě ležíte,

Neslyšíte nářek,

Slzy nevidíte.

Kdyby jste, matičko!

Nářek náš slyšela,

V hrobě by se rakev

S vámi otevřela.