67. Pokrok.

Mnohý člověk klade mylně

Pokrok sobě v zásluhu,

An ho blud jen kratochvilně

Krouží v stálém okruhu.

Přihází se mdlému sluchu,

Okovů když slyší chřest,

Mní, že sladká hudba duchů,

Že to souzvuk nebes jest.

Nevěř synu marné řeči

Novomodných proroků,

Že všem věkům věk náš předčí

V přepodivném pokroku.