67. „Ta hvězda tam, to láska má,“

„Ta hvězda tam, to láska má,“

a ona šeptla na to:

„Ty hvězdu pyšnou vyvolils

a skvostnější než zlato.

Opadá listí, uschne květ

a s ním tvá láska svadne,

a pyšná hvězda s blankytu

i s mojím štěstím spadne.“

Do dálky ptactvo odlétlo,

ten vítr rozvál kvítí,

mně ona srdce zlomila –

a hvězda přece svítí.