67. Věku chudý, léta nebe sytá,

Věku chudý, léta nebe sytá,

Háje neourodné na bohy!

Kam se vrhne mladoch oubohý,

Rady pilen, když ním osud zmítá?

Bardů sever, Slovan Svantovíta,

Řek měl i Řím stolec třínohý;

V naše háje vešly mátohy,

Naší lásce baba losy čítá:

Jenž se předtím mezi lidmi hnuli

Kráse přivtělení bohové,

Nám se kdesi v modru rozplynuli;

Než či slušno, pověz zištné plémě,

Lzeli, rcete moudří časové,

Nebe vyhnať z jeho vlastní země?