68. Což to byla krušna ta má cesta,

Což to byla krušna ta má cesta,

Když jsem chodil v kraji po lidu,

Darmo tuše, že mne v poklidu

Přijme s láskou jako blahověsta.

Vyřítila odcizená města

Zlobu na mne v divém výkydu,

A k nim hned se v rovném bezstydu

Připojila cháska přepeřestá.

Hruď mi zbodla ta zlá nehoda,

Nad duchovou bídou národa

Jsem tu slzy trudných bolů ronil.

Leč se osud ke mně vlídně sklonil.

Vstala věštka, zděla pravdě cestu,

A již konec nectnému byl chřestu.