68. Noc jasná byla jako den,

Noc jasná byla jako den,

tajemná jako lesů stín,

a blankyt snivý klenul se

jak zlatem tkaný baldachin.

Zableskly žáry pochodní,

zasténal z lesa nářek sov,

a zástup černý v němotě

unášel rakev na hřbitov.

A zeď se bělá – umrlou

zří měsíc tváří v křížů řad,

a v listí šumot, zlomeno

že mladinké jde srdce spat.

Zableskly žáry pochodní,

po hrobech němý těká stín,

a v tichém dutém dunění

již klesla rakev v hrobu klín.

Noc jasná byla jako den

a němá – tišší nad příkrov,

jen cypřiše ty šuměly

a z lesa sténal nářek sov.