68. Slavík.

O slavíčku, ó ptáčku můj

Kdo dal ti tento hlásek tvůj,

Jenž nám tak sladko v ucho jde

A duši celou slastmi jme?

Kdo šíji tvou tak utvořil,

V tě souzvuk světa ponořil,

Že ducha zcela proniká

A v něm svět citů odmyká?

Kdo v háj ti jíti poručil

A kouzlům sladkým naučil?

Kdo z proudu nebes o máji

Tvé milozvuky napájí?

Zjev, kastalský kdež jde ten proud,

I dám se já též pro něj v pout,

Snad píseň má též osladne

a kouzlem ráje ovnadne.