69. Sudí.

Šel člověk do zahrady,

Kde stálo všechno v květu,

A rozkoš rajské vnady

Mu vycházela v střetu.

I což ten muž tam dělal?

Zda kochal krásu kvítek?

Zda víť z nich kytku želal?

To věc jest, myslel, dítek.

On kolotavě zíral

Jsa jakýms bludem zmámen,

A místo kvítek sbíral

Jen buřeň, pádel, kámen.

A sebrav smetí sprosté

Hned volal po oboru:

Co v onom sadě roste,

Zde vizte na tom vzoru!