69. Šumí vichr hrany sadem,

Šumí vichr hrany sadem,

za listem list svadlý padá,

a v tom srdci zmírá tiše,

vadne v květu láska mladá.

Hyne poupě – vadne láska,

i ta upomínka hasne,

jako blesknou – pozasvítí,

spadnou v temno hvězdy jasné.

Minou časy, plynou s vodou,

vadnou květy – blednou líce,

a tak mnohé duše drahé

není pro nás v světě více.

Pozdě toho srdce kvílí,

co mu vzato chladným rovem,

jako cigán v temné dáli

marně pláče nad domovem.