69. Žaluj, srdce, pustým těmto hradům,

Žaluj, srdce, pustým těmto hradům,

Nedej smutku ducha kousati,

Lásce studno k lidem volati,

Upěj tedy cestám, řekám, sadům;

Hlas tam obrať oněm ku pokladům,

Jež sem v dálce musel nechati,

Ba i těm se pokus vyrvati,

Jako trápným Laokoon hadům:

Pahorky ty zapomeň a města,

Které tím se více zbližují,

Čím dál vede oči od nich cesta;

Jako jelen poraněný brokem,

Když se nohy ujíť snažují,

Spěšnějším smrt chvátá za ním skokem.