69. Zdráva budiž, chloubo svého lidu,

Zdráva budiž, chloubo svého lidu,

Ve vesnické skrytá tišině!

Tobě se jak zrakům věštkyně

Ukázala pravda v jasném vidu.

K odvratu jsem pyšných vraha kydů

Sbíral písně po své otčině,

Any se tu na mne lotryně

V pošetilém vyřítily rydu.

Ty jsi pravdy vztyčíc korouhev

Nebála se ve stříc postaviť:

Národ chce on, řeklas, oslaviť.

Takto vešlo všemu světu v jev:

Prostá žena pravdy našla stopu,

Vzdělanci když tměli v nepochopu.