7. Když jaro kolem na lukách

Když jaro kolem na lukách

vydýchá kvítka lásky,

tu ku nebi až rozkošné

se nesou ptáčat hlásky.

A modré nebe plamennou

se k jaru láskou znítí

a touhy svoje rozseje

v podobě hvězdných kvítí.

A touha hledá květinku

a uloží se do ní,

a proto pláče kalíšek

a tajemně tak voní.