7. „Nedívej se v jasno slunce,

„Nedívej se v jasno slunce,

popálí ti oči,

aneb tobě s jeho žáru

smutek v srdce skočí.“

Ach, jak možno nezírati,

když tak krásně plane,

když to srdce po něm toužiť

nikdy nepřestane.

Vy jste jasné slunce moje,

Slávy svaté ráje,

proto po vás stále toužím

nezhroziv se báje.

Orlem letě slunce dojdu,

nežli touhou svadnu,

aneb v žáru křídla spáliv

v moře smrti padnu.