7. Není to zem, ani nebe zcela,

Není to zem, ani nebe zcela,

Co se z tváři její vyskytá,

Svatost je to v kráse zavitá,

Duše božská v outlé cloně těla;

Hned láskou pálá, hned jakby chtěla

Vzhůru letnouť, cyty zamítá,

Do ruk běží, aj v blesk rozlitá –

Světy hvězd jí plynou vůkol čela.

Ba sy tuším všudypřítomnosti

Ode bohů samých půjčila,

An mi vždy tkví v očích, v obraznosti.

O rcy mi jen, družko rozmilá!

Jsyli trupel, ať sy trudu spořím,

Čili anděl, ať se tobě kořím.