7. Nevěra.

Proč se krev tak k srdci mému valí?

Proč se oko druhdy jasné kalí,

Jakby obklopeno bylo tmou?

Proč se prsa, ondy klidná, dmou?

Proč mi jaré ustydají tváře,

Co tak strašně děsí mysl mou? –

Dívka s jiným kráčí od oltáře,

S věncem porušeným nevěrou!

Tmi se, tmi mé budoucnosti záře,

Přítomnosti má se zastři mhou,

Zadus ve mně snahu plamennou;

Neb mé srdce sklamané krvácí,

Štěstí, v něž jsem doufal, chrám se kácí,

An se Ona cítí blaženou.