7. Podivný ty muži,

Podivný ty muži,

Tvrdý jako skála šedá!

Kdož v ní hřivny zlata hledá?

Tichý, jako mračno šeré,

V němž sní požehnání steré;

Srdce tvé se v jehly brní,

Jak plod ananasův v trní,

A jdeš, jakbysi se styděl,

Kdyby kdo tvou duši viděl,

Jak o lásce velké myslí!

Podivný ty muži!

Kdož ví, obličej že bledý,

Heklu kryje svými ledy?

Že se tvými v tváři hady

Střeží citů zlaté sklady?

V plášti záště láska tvoje

Rozhází almužny svoje,

Chladně kráčí tímto světem

A jak mlsky malým dětem

Krev svou v obět jemu lije.