7. Pohlaví, srdce, mozek a svaly

Pohlaví, srdce, mozek a svaly

šněrují mladí básníci;

jak nevěstky, jež málo spaly,

potácejí se ulicí.

V prosách se blábolí pro nic a za nic,

z veršů jsou dřevěné nálady:

jakoby odněkud z posledních stanic

styl brali a slova a nápady.

Já vždycky si vzpomenu na ty klece,

jež z lupenky pilkou se řezají:

v ně nevkus nepouští vzduchu ni slunce,

ptáci v nich za pár dní scípají.