7. Stehlík.

Doupnák, čilý předseda

do poznámek nahlédá;

nového pak volá řečníka,

barevného pěvce stehlíka.

Stehlík mluvou obratnou

činil tu řeč vydatnou:

„Kdys hověl jsem si na bodláku,

a chutný zob jsem sobě sbíral;

vzav semínek těch do zobáku

jsem pilně na strom hustý zíral;

tu zachvěla se moje hruď,

a hned mi zašla všechna chuť.

Ó dobře, že mne bodlák halil,

mne nemohl zrak vidět žádný;

sbor dravců na ten strom se valil,

až otřásal mnou let jich pádný;

sup s jestřábem a krahujec

bral do porady divnou věc.

Že sobci jsou a smělí lháři,

ví každý z národovců pravých;

že jsou však podlí prospěcháři,

já bezpečně vím z úst jich dravých;

vždyť zrádné jejich pikle vzduch

mně v ustrašený nosil sluch.“

,Náš zbabělý rod holubičí

a velká strana národovců

nám každý záměr moudře ničí,

a nechce v čele mít nás lovců;

kde hlasův taká převaha,

tam marna naše námaha.‛

,My nemůžem se s nimi měřiť,

jich počet jestiť příliš velký;

lžím našim nijak nechtí věřiť,

a rozum náš jest věru mělký;

dnes předákům vám známosť dám,

že smyšlenu lesť novou mám.‛

,My do bludů a do nevěry

to starší plémě nepřivedem;

nám pro své snahy, pro záměry

jest působiti zhoubným jedem;

jed dáme outlé mládeži,

v ní budoucnosť nám náleží.‛

,My do svých drápů vezmem školy,

v nich zásady své šířit budem;

tak zažehnáme ty své boly,

mláď zalíbí se v žáru rudém;

pak poboříme starý řád,

že nepovstane vícekrát.‛

,My spojíme se s nepřítelem

té staré školy, naší vlasti;

a s nimi jsouce v šiku stkvělém

rod celý lapnem do své pasti;

nám každý dravec čtvernohý

rád usnadní ty úlohy.‛

,My kuně, lišce, lasce, tchoři

svou nabídneme zradnou ruku;

pak rychle starý řád se zboří,

a míti budem hojnosť tuku.

Ať zhyne národ, řeč a mrav,

to nedotkne se chytrých hlav.‛

„Tak jestřáb hlásil spoludruhům

a došel u nich chvály vřelé;

hned smluveno, že širším kruhům

věc poví se a straně celé;

a již se podlý trojlist hnul

a na tři strany vzduchem plul.

Já hrůzou jsem a žalem trnul

a nemohl jsem křídlem hnouť;

slz proud hned z očí se mi hrnul,

a slzy nechtěly mi schnouť.

Oh, smutně jsem si naříkal

a pláčem jsem se zajíkal.

Rač, Bože, na nás shlédnouť s hůry,

Svým tvorům pospěš ku pomoci;

rač osvítiť ty zlostné stvůry,

by nešířili temno noci.

Ó nedejž klesnouť národu

v tu nebezpečnou nehodu!

Jak národovcem smí se zváti,

kdo nevolí ctíť Boha Pána,

Jímž národ stál a bude státi,

Jímž celá vlasť jest požehnána?

Zvi rouhačem se raději

a nemař blahou naději!

Jak národovcem zván chce býti,

kdo lidu ctnosť a víru kazí,

kdo chválí, čeho lid se štítí

a v záhubu mu cestu razí?

Zvi sebe bídným bludařem

a všeho blaha hrobařem!

Kdy národovec pravý zradil

svůj národ svému nepříteli?

Kdy jej jen planým slibem vnadil,

by sám měl z toho prospěch stkvělý?

Vol honosiť se nevěrou,

však zvi se děsnou příšerou!

Vy mátohy a noční sovy,

vy školství naše řídiť chcete?

Jen zakládejte řád ten nový,

a čas i vás i národ smete;

váš nový národ lenochů

dán bude v kořisť Molochu.

Tou otravou, tou hříšnou setbou

si chcete pomník zbudovati?

Vás potomstvo jen hroznou kletbou

a žalem bude vzpomínati!

Kéž probudí se ještě v čas

vám ve svědomí spící hlas!

Vy otcové a moudré matky

ty vrahy od svých dítek plašte;

vést nedejte je ve zlé zmatky

a věrou je i sebe blažte!

Z vás každý staň se hrdinou

a stráž měj nad svou rodinou!“

Stehlíkovi dík vzdal křídloma,

hlavičkami, zpěvem všechen sněm.

„Vzdal se od nás taká pohroma!“

ze zobáčku hlasně znělo všem.

Řečníkovi v předu v zadu

chvála vzdána za tu radu.