7. Tys božské hudby milovníkem

Tys božské hudby milovníkem

a v říši tónů milým hostem;

a hudbou jiným rozkoš plodit

k Tvým nejpřednějším patří ctnostem.

Jak často za večerní doby

po denním ducha namáhání

si zasedáme kolem Tebe,

naslouchajíce Tvému hrání.

Ty cizorodých mistrů plody

otvíráš nadšenému sluchu;

neb odhaluješ vzácné krásy

domácích našich veleduchů.

Ty v čarozvuků tajnou dílnu

pokoušíš kroky ostýchavé,

a ztad nám nosíš na zábavu

Terpsichořiny rytmy hravé. –

Ó tak Tě nikdy neopouštěj

velebný dar té božské umy,

a jejím kouzlem dále stišuj

i své i druhův tesk a dumy.

Tvůj život celý podobej se

až do posledních srdce tluků

– jak se Ti v ideálech zračí –

nejdojemnější shodě zvuků.