7. U potůčka.

Líbým šumem tvá se vlnka line,

Můj potůčku, vždy se jasně liň;

Lučiny se květným lůnem řiň,

Tvá jak voda z pramene se řine.

Břeh nad tebou vonné kvítí vine,

Pode věnci radostně se viň:

V kristalovém rouchu stále plyň,

Ať zřím, nebe jak si v tobě plyne.

Ach, ty duše moje, v citu dlívej

Toku toho veždy jasnějším,

Na vlnách co vanot čistě splývej.

Ať zachovám z Boha se linoucí

Pramen svůj, a veždy v krásnějším

Vidím světle trůny Boha skvoucí.